Hlavná strana

Photoport
Rovniankova 4
str - pia: 15:00 - 18:00
výstava potrvá do 31.5.2019
kurátor: Jiří Ptáček

Výňatek z rozhovoru, který (zatím) nenastal

Nos: Co furt máš s tím Roelem? Vždyť je to úplně konzervativní malíř. Napne plátýnko a namaluje se. Skoro vždycky z poloprofilu, to je taky úplně tradiční schéma.

Palec: No jo, rozvrh má klasický. Jenže to je důležitý proto, abys jeho obrazy vnímal ve vztahu k minulosti portrétního žánru. A asi chápeš, že při opakování schématu líp vyniknou odlišnosti a odchylky. Myslím, že Roel chce, aby z jeho obrazů bylo znát jak dodržování pravidel, tak jejich podvracení. Respekt i zlehčení zároveň. Všechno, co jsi vyjmenoval, vidím jako pevnou bázi, klidně řeknu jeviště, na kterém se odehrává to, o čem zas mluvím já. A ze stejných důvodů těch portrétů musí namalovat tolik.

Nos: Ale malovat se tolikrát, to zavání narcismem a obsesí…

Palec: On mi říkal, že obsedantní je spíš jeho potřeba malovat. A to je rozdíl. Samozřejmě, že když se dívám na Roelovy obrazy, tak vidím podobizny. Ale beru je spíš jako takový tok obrazových řešení, které bychom mohli vnímat i jako anachronickou parafrázi selfies. Ta sice ukazují na zvýšenou potřebu sebepotvrzení skrz zasazování se do různých souřadnic, ale u které toto vystupňování vyplývá z dynamické povahy těch souřadnic a z jejich neustálého přeskupování. Myslím, že nějak takhle Roelovy obrazy vstupují do námi žité skutečnosti.

Nos: No a taky si dělá prdel ze všech těch -ismů, ne?

Palec: Řek bych, že ani ne. Vlastně se z nich snaží těžit podobně jako třeba z nabídky čoček na Snapchatu. Jinak řečeno, má k dispozici rejstřík možností, který na ten portrétní základ může nasadit. A protože to je malířský rejstřík, musí ho řešit malířsky. A právě v tom mi jeho přístup připadá úplně nejvíc seriózní. Dobře, vezme si třeba nějaký derivát kubistickýho tvarosloví, ale pak s ním musí zacházet zodpovědně, aby nešlo jen o nějakej lacinej historickej odkaz. Musí se vrátit k problému malířské výstavby a zvládnout ji bez ilustrativnosti. Samozřejmě si nechává prostor i k tomu, že nějaký ten obraz namaluje úplně pitomě nebo legračně.

Nos: A ty víš, kolik obrazů veze do Bratislavy?

Palec: Moc ne, i když zhruba tuším, že jich tentokrát chce vystavit docela málo. To mi přijde jako docela odvážný, protože se bude hůř vytvářet pole, o kterém jsem mluvil. Ale víš čemu nerozumím? Proč na těch nových portrétech maluje hory. Vždyť je z Nizozemí, tam mají snad jeden kopec… No a v Praze ke kopci přičihne nanejvýš na Petříně.

Nos: Třeba kvůli tomu, že portréty vyzněly jako parafráze romantickýho malířství. Možná i proto ta hladká malba, co v těch obrazech použil.

Palec: Aha, tak vidíš, že pro něj máš pochopení.

Nos: To ti nevim.

Roel van der Linden (*1982) absolvoval bakalářské studium na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. V roce 2014 se přistěhoval do Prahy, kde rok docházel na UMPRUM do ateliéru Jiřího Černického a Marka Meduny. To zjevně sehrálo svoji roli při utváření nových uměleckých vazeb, jmenovitě zejména s asistentem ateliéru Medunou a s jedním z tehdejších posluchačů, slovenským malířem Martinem Lukáčem. Právě s druhým jmenovaným se v roce 2016 představil na jedné z jeho prvních pražských výstav v Galerii kritiků a krátce nato ve výstavním prostoru De Vishal v Haarlemu. Další rok, už ve trojici s Medunou, vystavovali v amsterdamské Kersgallery a vloni pak v Galerii výtvarného umění v Chebu. Zejména skrze dlouhodobou spolupráci s Kersgallery udržuje Van der Linden kontakty s holandským prostředím. Prozatím naposledy zde vystavoval spolu s belgickým sochařem Warre Mulderem na počátku letošního roku. Těsně před zahájením této výstavy skončila jeho samostatná výstava Faceless v Galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích a až do června je soubor jeho portrétů prezentován na velké malířské přehlídce VDIFF v Domě Pánů z Kunštátu při Domě umění města Brna.

Výstavný program galérie PHOTOPORT v roku 2019 z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia. Fond je hlavným partnerom projektu