Hlavná strana

12 +

Dorota Sadovská je etablovanou slovenskou umělkyní, která se pohybuje mezi médii malby, fotografie a performance. Je však bytostnou malířkou, která vědomě pracuje s respektem malby v kontextu historie umění. Doménou autorky, která vstoupila na slovenskou scénu v 90. letech minulého století se stalo lidské tělo, které chápe z dvojího úhlu, jako hmotu, ale také v jeho personifikaci s daným modelem. Další rovinou intepretace jejího díla je hra s perspektivou a netradičním úhlem zobrazení. Balancování mezi ošklivostí a krásou graduje u portrétů znázorňující netradičně zakloněné hlavy. Dorota Sadovská je autorkou, která se neustále vyvíjí a reflektuje aktuální formy současného umění. Zkoumá instalační možnosti závěsného obrazu, digitální fotografie a těla jako nositele různých performativů. A tak se v průběhu dvaceti let etablovala na slovenské ale i mezinárodní umělecké scéně. Tvorbu posunula jak v rovině protikladů, kdy reflektuje dobro a zlo, digitální manipulaci a ekologii, ale především je pro ni typická reflexe světa kolem sebe. S tím je spojený i současný vystavený cyklus maleb 12+, který zachycuje manželské páry ze slovenské kulturní scény. Od roku 2008 autorka pracovala skoro až metodou sociologického průzkumu, kdy fotograficky zachycovala manželské páry. V době, kdy manželství ztrácelo společenský význam a kredit, musela své parametry rozšířit ze střední generace na starší. Každopádně Dorota rozehrává hru se stereotypy v médiu malby, pro které využívá fotografii jako předlohu. S jistou dávkou ironie zkoumá ženskost, mužkost a vzájemné manželské vztahy. Tím, že parafrázuje tradiční oválné obrazy s manželskými portréty běžně umisťovanými v ložnicích nad postelí, se odkazuje k tradici institutu manželství. Současně si však opět zvolila jistý způsob kritiky netypickými skoro profily. Je zde přítomen moment filosofické meditace, kdy se manželské pohledy míjejí a dívají dál. Portrétované sice vidíme, rozeznáváme, ale nelze s nimi navázat oční kontakt. Je zde opět pro autorku typická provokace a zájem o netradiční portrét a formát malby. Vystavený malířský cyklus také překračuje do prostoru a autorka vytváří jakési hnízdo lásky, úcty a soužití. Současně jde i o sebereflexi, protože do výstavy vstupujeme s pohledem na portrét autorky s manželem. 

Lenka Sýkorová