Hlavná strana

Krátky opis

Hlavným leitmotívom výstavy je „Hra s motúzmi – String Figures“, ktorú Viktor Fuček (1977) rozplieta rôznymi interpretačnými cestami. Myšlienkový rámec, ako aj použitý materiál spadá do kategórie umeleckej práce s niťami, tkaním a pletením, ako aj s textilom.

Názov podujatia

Viktor Fuček, Splietanie realít

Miesto konania / kraj

Rimavská Sobota / Rimavská Sobota

Termín konania

03.11.2021 - 31.12.2021

Popis projektu

Hlavným leitmotívom výstavy je „Hra s motúzmi – String Figures“, ktorú Viktor Fuček (1977) rozplieta rôznymi interpretačnými cestami. Myšlienkový rámec, ako aj použitý materiál spadá do kategórie umeleckej práce s niťami, tkaním a pletením, ako aj s textilom. Výber nie je náhodný, pretože textílie existujú na križovatke nového a starého sveta, nesúc v sebe starovekú históriu a veľký tvorivý, myšlienkovo radikálny potenciál. Podstatnou vlastnosťou tkanín je, že v sebe nesú revolučný odtlačok feminizmu, občiansko-právnych aktivistov a protivojnového hnutia, čo je značka búrlivej, experimentálnej poddajnosti, ktorá definuje a de-centralizuje odkaz textilu vo výtvarnom prostredí. Vzhľadom na ich dlhodobo zakorenené spojenie s remeslom, boli tiež príliš často vylúčené z kritickej diskusie a záujmu. Ďalšou dôležitou kvalitou textilného materiálu je jeho telesná blízkosť k človeku, s ktorým je v neustálom kontakte. Ide o pomyselné rozšírenie tela v kontakte s exterioritou sveta.

Viktor Fuček, Splietanie realít

Přadlena Klóthó, první ze tří, vloží počátek nitě do svého vřetena. Vlákno se napíná a definuje rovinu i směr. Druhá Lachesis, změří délku nitě, určuje čas a hloubku. Tenká linie osudu v různých vektorech vyplňuje prostor života. Nevyhnutelná třetí Atropos, je vždy poslední jež koná. Svými ošklivými nůžkami vybírá kdy niť ustřihnutím zakončí. Určuje okamžik a výsledný tvar života. Malířské plátno je složeno z tisíců takových nití. Jejich směr, rytmus i vzájemné proplétání je ale oproti naším spletitým životním osudům uzavřen v pevné struktuře pravidelného tkaniva. Jim daný osud a účel je jednoznačný: definují rovinu obrazového prostoru, místa kam se promítá malířská imaginace umělce i jeho diváků. V obrazech Viktora Fučeka tomu tak ale docela není. Vlákna, se kterými pracuje, se naopak dostávájí do popředí. Jejich osud není predestinovaný a uvězněný v logice tkané textilie. Naopak vystupují před barevnou hloubku malby a vyprávějí své příběhy proplétajíácích se tvarů, směrů, doteků a jemných pohybů. Jde ve zvláštním smyslu o jistou formu abstraktního narativu. Ovšem zatímco ve většině podobně laděných malířských dobrodružství je vystavený příběh již dořečený a pigment je zafixovaný zaschlým pojidlem v souřadnicích plátna, zde je tomu jinak. Křehké, ale vlastní vůlí k tvaru a pohybu obdařené přízi, je i přes její částečnou fixaci dovolena určitá míra svobody. Zatímco jinde ve své tvorbě Viktor Fuček vstupuje sám se svým tělem do performativního procesu odehrávajícím se v reálném čase a prostoru, zde tento potenciál vložil přímo do struktury a předmětnosti svých obrazů. Ty nejsou pouhým reziduem jeho tvůrčího činu, ale samostatnými partnery k dialogu, kteří nitkami svých příběhů propojují imaginární prostor obrazu s reálným tělesným světem. Jemný závan vzduchu, dýchnutí či kýchnutí, nebo jen letmý pohyb v jejich blízkosti je součástí dialogu s diváky stejně jako pouhý pohled. Jemná intuitivní abstrakce barev a tvarů je pro autora obrazů analogií k jeho vnímání vztahů mezi lidskými těly, choreografií našich pohybů i spletitosti našich interakcí. 

Viktor Čech, kurátor výstavy

Viktor Fuček (1977), vyštudoval Fakultu architektúry STU a Akadémii výtvarných umení v Prahe v ateliéri Miloša Šejna a Tomáša Vaňka. Absolvoval štúdijné stáže na School of Art, Australian National University, Angewandte Performance Lab vo Viedni a v Ateliéri IN Ilony Németh na VŠVU. Viktor sa stal finalistom viacerých súťaží ako ceny Oskára Čepana v roku 2015 a Nadácie Novum v roku 2018. Jeho práce boli prezentované na sólových a kolektívnych výstavách na Slovensku ako aj v medzinárodnom kontexte. Za zmienku stojí napr. Prague Bienale (2021), Transart communication festival (2021), či Theatro Mundi v Národnej galérii v Prahe (2019).

Vo svojej tvorbe analyzuje tematiku zložitých pradív ľudských vzťahov a príbehov v širokom spektre výtvarného výrazu, siahajúceho od spriadania vlákien v závesnom obraze až performatívne gestá, v ktorých vystavuje vlastné telo rozmanitým situáciám, napätiam a rizikám, nenápadne prítomným vo verejnom priestore. 

Momentálne je doktorandom na katedre Intermédií a Digitálnych médií na Akadémii umení v Banskej Bystrici a asistent výskumného INTRA projektu na Die Angewandte vo Viedni.

Späť