Hlavná strana

Zahrada

„Každá živá bytost uvnitř skrývá neustálou aktivitu individuace. Není jen jejím výsledkem, jako krystal nebo molekula, ale sama je jevištěm individuace.“1

Gilbert Simondon

To kým jsem, mohu jen provizorně odlišovat od toho odkud jsem. Být cizí, být doma, jsou jen dva momenty procesů přijímaní, střetu, tření, vstřebávání, nebo třeba popálení. Není to jen tak, že bychom byli podmíněni naším prostředím. Spíše samotné prostředí [milieu] se rodí až postupně, spolu s námi, s tím jak jej nejen nahlížíme, ale i vytváříme a napínáme.2 Sami sebou, konkrétními bytostmi, se stáváme až když konkretizujeme sami sebe a své okolí, odhlížíme od obecných kategorií (muž, dospělý, organismus, zahrada, Evropa).

Nejde ale o oddělení mezi mnou a vnějškem, naopak stávat sám sebou znamená stávat se jiným, být ve vztahu.3 Zdá se, že rostliny nás o tom můžou poučit mnohem víc, než lidé.

Farmakon

„Psychologické kategorie se staly politickými (…) Řešení osobních problémů dnes souvisí jednoznačněji než kdykoli předtím s léčbou celospolečenských potíží.“4

Herbert Marcuse

Mužství, konspirační teorie, nacionalismus, ale i partnerské vztahy, nebo naopak korektnost, levicové myšlenky, nebo multikulturalismus, to všechno dnes bývá označované jako toxické; jako něco co není na první pohled nepřátelské, co by přicházelo zvnějšku; naopak jde o postoje a přesvědčení lidí okolo nás; a přesto jde o něco považováno za extrémně škodlivé, co se šíří. Něco co jen přerostlo luxusní zahrady našich soukromých já a zamořilo veřejný prostor jako nějaký invazivní druh. Farmakon [φάρμακον] je starořecký výraz pro lék a zároveň jed, ale také pro obětního beránka. V Platónově dialogu Faidros je farmakem psaní, které usnadňuje uložení vědění a proto ničí paměť. Naopak Bernard Stiegler a jeho farmakologie se snaží ukázat, že technologie, včetně psaní a jiná farmaka, jsou zcela nutné opory společenské paměti. Přitom právě zahrady jsou dnes určitým místem návratu. Ať už nás motivuje ekologie, pandemická opatření, nebo snaha uniknout městu a každodennosti, zahrada nabízí kontrolovaný prostor přírody, vesmír uvnitř vesmíru a řád v rámci chaosu různých látkových přeměn a bujení.

Kapitalismus

„Příroda je neorganickým tělem člověka, totiž příroda, pokud není sama lidským tělem. Člověk žije z přírody, znamená: příroda je jeho tělo, s nímž musí zůstat v ustavičném procesu, aby nezemřel. 2e fyzický a duchovní život člověka souvisí s přírodou, nemá žádný jiný smysl, než že příroda souvisí sama se sebou, neboť člověk je částí přírody.“5

Karl Marx

Dnešní návrat k přírodě tak musí být návratem k nám samým. Řešení našeho problému, ať už jím je environmentální katastrofa nebo krize společenského konsensu, musí vycházet a pracovat skrz samotný problém. Musí využít technologie, komunikační a virální toky, ale také to, čemu pro nedostatek lepších slov stále říkáme kapitalismus.

Doufám, že příroda, zahrada i rostliny (jed, lék, oběť nebo hrdinství) nejsou jen metafory ale opravdové způsoby existence, od kterých se musíme učit. Právě dnes, kdy se snažíme přehoupnout přes situaci pandemie a krizových opatření, pokoušíme se „vracet k normálu“, je třeba hledat nejen svoje zahrádky, a identity, ale spíše průchody, remízky, veřejný prostor. Nejde přitom o přesvědčování, nebo hledání ideálního, univerzálního konsensu, naopak o schopnost spolu nesouhlasit, ale přitom se přeci jen shodnout na řešení nejpalčivějších problémů a vzájemné pěstování různých druhů rostlin a životních postojů.

/úryvok z kurátorského textu Václava Jánoščíka

Adam Vačkář (*1979) žije a pracuje v Prahe. Diplom získal na École Nationale Supérieure des Beaux-arts v Paríži, bakalárske štúdium absolvoval na UMPRUM v Prahe. Zúčastnil sa rezidencií Le Pavillon - rezidenčného programu v Palais de Tokyo v Paríži a Residency Unlimited v New Yorku. Jeho práce boli vystavené na samostatných a skupinových výstavách v Palais de Tokyo, Centre Pompidou a Centre Pompidou Metz, Art Basel - Art Statements&Art Film, OG2 v Kölnischer Kunstverein, Museum Morsbroich, GHMP, Národnej galérii v Prahe, FRAC Occitanie Montpellier, FRAC Champagne-Ardenne, FRAC Franche-Comté, Boghosian Foundation v Bruselu, SMAK v Gentu, Aargauer Kunsthaus vo Švajčiarsku a na Trienále v Prahe, Bukurešti a na ďalších miestach. Adam Vačkář je spoluzakladateľ kolektívu Hope Recycling Station, ktorý organizuje prednášky, publikácie a intelektuálnu výmenu s medzinárodnými umelcami, filozofmi a kurátormi.

______________________

1 Gilbert SIMONDON, Individuation in Light of Notions of Form and Information. (díl I.) 

Minneapolis: University of Minnesota Press, 2020, s. 7.

2 Ibid., s. 50.

3 Ibid., s. 57.

4 Herbert Marcuse, Eros and Civilization, a philosophical inquiry into Freud. Londýn: Routledge, 2005, s. xxi.

5 Karl MARX, Ekonomlcko-filozofické rukopisy z roku 1844. Praha: Svoboda, 1978, s. 55.

Kurátor výstavy: Václav Jánoščík
Artist Talk: 7. 7. 2021 / 18.00
Otvorenie výstavy: 7. 7. 2021 / 19.00
Trvanie výstavy: 8. 7. ― 27. 8. 2021
Otváracie hodiny: PO – PIA, 16.00 — 18.00
Šopa Gallery, Hlavná 40, Košice

Výstavy tejto galérie z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.

Fond na podporu umenia je hlavným partnerom projektu.

Projekt ďalej podporilo Mesto Košice.